2. neděle postní (22.3.2020)

1.Samuelova 16,1b.6-7.10-13; Efezským 5, 8-14; Jan 9,1-41

„Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ 1 S 16,7b

“ Žijte jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda…“ Ef 5, 9

Ježíš řekl: „..jsem světlo světa… Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“ J 9,5b.39

Podle tohoto kritéria si Bůh zvolil budoucího krále Davida. Prorok Samuel vybíral mezi Jišajovými syny podle vnějšího vzhledu. Bůh však lidi nehodnotí podle toho, jak se jeví zvenčí, nebo jak sami sebe prezentují. V případě nevidomého muže, kterého Ježíš uzdravil, se naopak lidé domnívali, že jeho zdravotní stav je důsledkem Božího trestu. A jeho uzdravení hodnotili především jako porušení zákona, protože k němu došlo v době nařízeného odpočinku. Na této události se ukazuje rozdíl mezi tělesným nedostatkem a tím, co můžeme označit jako zaslepenost. Krátkozrakost, zaslepenost je projevem špatného úsudku, rozpoznání a rozlišení. Při takové duchovní slepotě lidé často vidí právě jen část skutečnosti, povrch, výřez. Proto hodnotí a posuzují věci nepřesně. Na základě kusých informací si vytvoří nesprávný úsudek a pohled na svět. Zúžený pohled nevidí, že existují další možnosti. Takový zkreslený pohled nakonec vnímá úplně jiný svět, který je z větší či menší části zahalen temnotou. Ve tmě například nejsou vidět krásné věci. Tma také umožňuje průchod zlému, které není vidět, a nelze je tedy zastavit. Proto se také většina špatných věcí děje právě za tmy a po tmě. Ve skrytu a tajně. Světlo je však dokáže zastavit, když je odhalí. Když Ježíš vrátil slepému člověku zrak, obdařil ho nejen chybějícím fyzickým smyslem, ale i zrakem duchovním. Vírou, která je citlivá a vnímavá pro Boží působení ve světě. Uzdravení slepého symbolicky vyjadřuje Ježíšovo poslání pro celý svět: vše skryté bude odhaleno, vyjdou najevo všechny dobré i zlé úmysly, pohnutky a záměry. Již tímto samotným odhalením proběhne nad nimi soud. Ježíšovo působení mezi lidmi je tedy předzvěstí konečného soudu. Tento soud je však více než odměnou dobrému a trestem zlému. Ježíšovo uzdravení nespočívá v nabytí bezvadného stavu, ale v proměně lidského života, vykročení ze tmy do světla. V naprosté tmě totiž nevidí ani ten, kdo má fyzický zrak zcela v pořádku. Ježíš ve světě působí jako světlo, které vnáší do života lidí. V tomto světle dochází k odhalení a posouzení toho, co je dobré, co zlé, co je pravda a co lež. V tom spočívá Boží soud. Ti, kdo stanou před Božím soudem takto obnaženi a odhaleni pak vidí sami sebe tak, jak je vidí Bůh. Ve světle Boží lásky, která nic neskrývá. A v níž se ukazuje, jak krásná a hodnotná je pravda, spravedlnost a dobrota.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *