Pastýřský list patriarchy Církve československé husitské v čase nouze

Milé sestry a milí bratři, vážení spoluobčané,
prožíváme jako jednotlivci i celá společnost velmi těžké období. V tomto čase se zvyšuje počet nakažených nebezpečným virem a dovídáme se zprávy o jeho dalším šíření u nás i v dalších zemích Evropy a světa.

Prožíváme tuto situaci s velkými obavami a v našem srdci narůstá neklid. V takové situaci potřebujeme zaslechnout slova útěchy a povzbuzení jako společnost, jako církev, jako náboženská obec – společenství věřících v konkrétním místě, i každý z nás osobně.

V Žalmu 94. slyšíme: „Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením“ (Ž 94,19). A ve 2. listě apoštola Pavla křesťanům do Korintu čteme: „On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha“ (2 K 1,4).

Boží slovo není lacinou útěchou, ale velmi vzácnou. Je prozkoušeno a ověřeno generacemi věřících před námi, kteří hledali v situaci, kdy nestačí jen lidské síly, útěchu a povzbuzení u Boha. K němu se obracíme jako věřící ve dnech radostných a klidných, ale právě i v časech těžkých a neklidných, jakým je tento.

Jako křesťané se připojujeme k pravidelným modlitbám za zastavení a překonání šířící se nákazy. V Božích rukou je náš život (J 10,29), v jeho rukou je naše budoucnost (Ž 31,16) a s Kristovou láskou jsme trvale spojeni (Ř 8,35). V tomto čase si připomínám mnohá slova útěchy a povzbuzení z Bible. Ale vybavuje se mi i také ještě jeden verš z knihy Přísloví. Ten zní: „Budeš-li v čase soužení liknavý, budeš se svou silou v koncích“ (Př 24,10). Slovu „liknavost“ v naší situaci můžeme rozumět jako nezodpovědnost, podcenění nebezpečí a rizika, jako málo vynaložená síla v zápase s tím, co ohrožuje náš život.

Je potřebné poděkovat všem, kteří jednají odpovědně a kteří se nasazují pro životy a zdraví druhých. Děkujeme vládě České republiky a všem, kteří nesou odpovědnost, všem odborníkům, lékařům, pracovníkům ve zdravotnictví, policistům a mnohým dalším. Myslíme s vděčností na ty, kteří v těchto dnech vydávají ze sebe mnohé síly, poskytují zdravotní péči a léčbu, a zajišťují nezbytné služby druhým lidem. Děkujeme mnohým dobrovolníkům, kteří se věnují zvláště seniorům.

Uvědomujeme si, že není samozřejmostí všechno to, co nám přináší ekonomicky rozvinutá společnost. Potraviny jsou náhle vzácné a běžný chléb je v takové situaci cenný. Náleží poděkování i všem, kteří zajišťují potraviny a to, co je důležité pro náš každodenní život.

Snažme se čelit nákaze vzájemnou lidskou solidaritou, vzájemnou ohleduplností a pomocí. Není vhodný čas na kritiku a nadřazené hodnocení druhých.

Děkujeme i České televizi a Českému rozhlasu za umožnění přenosu bohoslužeb v době, kdy se nemohou konat v kostelích, sborech a modlitebnách. Chci poděkovat i všem duchovním a pastoračním pracovníkům, kteří hledají různé způsoby šíření Božího slova a mají pro druhé slova útěchy a povzbuzení, které čerpáme z Božího slova.

Nevíme, jak se situace bude vyvíjet, kdy se podaří nákazu překonat a situace se zklidní. Už nyní si však uvědomujeme, že nás postihují ztráty různého druhu, které se dotýkají celé naší společnosti i každého z nás osobně. Kéž se s touto obtížnou situací dokážeme vyrovnávat, navzájem se podporovat a pomáhat si, jak se to již děje.

Myslím na vás a přeji vám pro tento čas neklidu, tísně a obav od Boha sílu, pomoc, ochranu a pevnou naději.

Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi (1 Te 5,28).

V postním čase dne 19. března L.P. 2020

Tomáš Butta
bratr patriarcha

2. neděle postní (22.3.2020)

1.Samuelova 16,1b.6-7.10-13; Efezským 5, 8-14; Jan 9,1-41

„Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ 1 S 16,7b

“ Žijte jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda…“ Ef 5, 9

Ježíš řekl: „..jsem světlo světa… Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“ J 9,5b.39

Podle tohoto kritéria si Bůh zvolil budoucího krále Davida. Prorok Samuel vybíral mezi Jišajovými syny podle vnějšího vzhledu. Bůh však lidi nehodnotí podle toho, jak se jeví zvenčí, nebo jak sami sebe prezentují. V případě nevidomého muže, kterého Ježíš uzdravil, se naopak lidé domnívali, že jeho zdravotní stav je důsledkem Božího trestu. A jeho uzdravení hodnotili především jako porušení zákona, protože k němu došlo v době nařízeného odpočinku. Na této události se ukazuje rozdíl mezi tělesným nedostatkem a tím, co můžeme označit jako zaslepenost. Krátkozrakost, zaslepenost je projevem špatného úsudku, rozpoznání a rozlišení. Při takové duchovní slepotě lidé často vidí právě jen část skutečnosti, povrch, výřez. Proto hodnotí a posuzují věci nepřesně. Na základě kusých informací si vytvoří nesprávný úsudek a pohled na svět. Zúžený pohled nevidí, že existují další možnosti. Takový zkreslený pohled nakonec vnímá úplně jiný svět, který je z větší či menší části zahalen temnotou. Ve tmě například nejsou vidět krásné věci. Tma také umožňuje průchod zlému, které není vidět, a nelze je tedy zastavit. Proto se také většina špatných věcí děje právě za tmy a po tmě. Ve skrytu a tajně. Světlo je však dokáže zastavit, když je odhalí. Když Ježíš vrátil slepému člověku zrak, obdařil ho nejen chybějícím fyzickým smyslem, ale i zrakem duchovním. Vírou, která je citlivá a vnímavá pro Boží působení ve světě. Uzdravení slepého symbolicky vyjadřuje Ježíšovo poslání pro celý svět: vše skryté bude odhaleno, vyjdou najevo všechny dobré i zlé úmysly, pohnutky a záměry. Již tímto samotným odhalením proběhne nad nimi soud. Ježíšovo působení mezi lidmi je tedy předzvěstí konečného soudu. Tento soud je však více než odměnou dobrému a trestem zlému. Ježíšovo uzdravení nespočívá v nabytí bezvadného stavu, ale v proměně lidského života, vykročení ze tmy do světla. V naprosté tmě totiž nevidí ani ten, kdo má fyzický zrak zcela v pořádku. Ježíš ve světě působí jako světlo, které vnáší do života lidí. V tomto světle dochází k odhalení a posouzení toho, co je dobré, co zlé, co je pravda a co lež. V tom spočívá Boží soud. Ti, kdo stanou před Božím soudem takto obnaženi a odhaleni pak vidí sami sebe tak, jak je vidí Bůh. Ve světle Boží lásky, která nic neskrývá. A v níž se ukazuje, jak krásná a hodnotná je pravda, spravedlnost a dobrota.