Přísloví 3, 5-6: Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.
1 Korintským 3, 11-13: Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka.
Matouš 13,43-50: Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“ „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji. Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“
V neděli 15. listopadu si připomínáme 350. výročí úmrtí biskupa Jednoty bratrské Jana Amose Komenského. Jeho jméno neznají jen krajané. Komenského zná celý svět. Především pro pedagogickou činnost, ale také pohnuté životní osudy.
Po bitvě na Bílé hoře 8. 11. 1620 a porážce stavovského povstání se musel skrývat a v roce 1628 odejít do exilu, protože se nechtěl vzdát své víry. Do své vlasti už se nikdy nevrátil, ačkoli si to celou dobu velmi přál. Do jeho spisů se tak promítají bohaté a často tragické životní zkušenosti.
V díle „Labyrint světa a ráj srdce“ popisuje bloudění, a v „Jednom potřebném“ marné touhy a snahy člověka dosáhnout v tomto světě štěstí a spokojenosti. Co může naplnit lidský život tak, aby mu nic nechybělo? Aby o to, čeho dosáhnul, nemohl přijít. A aby ho to neomrzelo a nezatoužil po něčem jiném.
V Matoušových podobenstvích se setkáváme s lidmi, kteří to nalezli. Obchodník s perlami objeví jednu nejvzácnější, někdo jiný vykope poklad na poli a další ho vyloví v rybářské síti. A všichni tři se zachovají stejně. Všeho ostatního se zřeknou. Rybář to vyhází jako nepotřebné. Obchodník prodá všechny perly a nechá si jen tu nejvzácnější. Šťastný nálezce zase prodá veškerý svůj majetek, aby mohl koupit pole, na kterém poklad objevil.
Poklad, perla a síť v podobenství znázorňují Boží království. Podmínkou vstupu je odložení všeho nepotřebného, co překáží a tíží. Nic z toho už člověk v Božím království nebude potřebovat. Naopak všechno nadbytečné brání ve vstupu dovnitř.
Někdo touží po mnoha věcech ve velkém množství a odmítá se čehokoli vzdát. Jiný by se třeba uskromnil, ale neumí se rozhodnout, co je důležitější, co by si měl ponechat a co odložit. A tak nakonec přijdou o všechno. Jeden i druhý. Je to velmi bolestivé, ale zároveň je v této ztrátě ukryta i nová šance.
Jan Amos Komenský si byl velmi dobře vědom toho, co je pro něho onou perlou a pokladem. A nezřekl se své víry ani pod nátlakem a hrozbou velkých ztrát. Jako Abraham opustil svůj domov a vydal se na cestu, o které nevěděl kdy a kde skončí. Ztráty, které Komenského postihly byly obrovské. Přišel o domov, své blízké a velkou část svého díla. Jeho spisy opakovaně skončily v plamenech. A přesto po sobě zanechal nevyčerpatelné bohatství, ze kterého žijí generace po staletí.
Kéž tedy zůstává ve věčné Boží paměti. A spolu se všemi spravedlivými, ať zazáří jako slunce. Pro nás a k větší slávě Boží. Amen.