Mt 20,1-16 Jon 3,10-4,11 F 1, 21-30
Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, a řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.‘ Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu stojíte celý den nečinně?‘ Odpovědí mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ On jim řekne: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘ Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!‘ Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři: ‚Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘ Tak budou poslední první a první poslední.“ Mt 20,1-16
Podobenství o dělnících na vinici je jakýmsi pokračováním odpovědi Petrovi, který se Ježíše ptá, co budou mít z toho, když pro něho vše opustili a všeho se vzdali. A Ježíš mu odpovídá: kdo všechno opustil, dostane stokrát víc a bude mít podíl na věčném životě. Ale zároveň dodává totéž, co slyšíme i v závěru dnešního podobenství: první budou poslední a poslední první.
Původně Ježíš myslel na farizee, kteří si zakládali na svém zbožném způsobu života a domnívali se, že jsou něco víc než obyčejní lidé a zaslouží si odměnu za svou dokonalost. Ostatními lidmi naopak často pohrdali a posuzovali je velmi přísně až nemilosrdně. Ale i mezi křesťany se časem objevili lidé, kteří se domnívali, že si spásu zaslouží víc než druzí, protože jsou lepší a Kristu věrnější než ostatní.
V podobenství jsou to ti, kteří pracují už od rána a musí snášet horko a konat náročnou práci. Zatímco ti, kteří byli najati až jako poslední, celý den strávili na tržišti, zdaleka se nenamáhali tolik, jako prvně najatí. A přesto nakonec dostali stejnou odměnu. Hospodář jim neplatil podle výkonu, ale podle toho, co každému slíbil.
Bůh pamatuje na ty, na které nepamatuje nikdo jiný. A jako první oceňuje ty, kteří žádné ocenění nečekají. Ale svou přízeň prokazuje vyvoleným někdy způsobem rovněž nečekaným. Jak dosvědčuje apoštol Pavel:
Z milosti je vám dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět. Veďte život hodný Kristova evangelia a v ničem se nestrachujte protivníků.
Dnešní evangelium připomíná, že jistota spásy se nesmí zaměnit za právo na spásu. Boží spása je vždycky nezasloužená, protože Bůh ji nenabízí jako odměnu, ale jako dar, kterým projevuje své milosrdenství.