Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
Na pozadí svatodušních svátků je připomínka desatera, které přijal Mojžíš od Hospodina. Obě události doprovází společné znamení ohně. Ohnivé jazyky jsou znamením působení Ducha. A Duch svatý je Boží zákon lásky vepsaný do srdce. Bůh v srdci člověka. Zřetelný ale přitom si uchovává své tajemství. Zjevný a skrytý zároveň. U Boha se přimlouvá za člověka a před člověkem svědčí o Bohu.
Duch svatý o Letnicích vybavuje učedníky zvláštní schopností. Svědčit o Kristu. Z žáků, kteří následovali svého učitele se stávají svědkové (tj i mučedníci). Vydávat svědectví pravdě. Protože jsou do ní uvedeni a zahrnuti. Pravdu nosí ve svém srdci. Jsou její součástí. Nesvědčí jen slovy, ale celým životem.
Dar Ducha svatého nepovzbuzuje tvrdohlavost a umanutost, ale věrnost Boží pravdě, která nás přesahuje. A které prostě nemůžeme odolat.
Ať je pro nás Boží pravda stále a za všech okolností neodolatelná a přemáhá strach, nejistotu i pýchu. A napomáhá vzájemnému porozumění a smíření v každém společenství.