J 6, 1 – 15 2Kr 4, 42 – 44 Ef 3, 14 – 21
Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Byly blízko židovské svátky velikonoční. Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám. ( J 6, 1 – 15 )
Občerstvení je dnes téměř povinnou součástí každé akce. Ať je to hudební festival, sportovní utkání, nebo politický meeting, všude je dostatek jídla a pití. A někteří lidé přicházejí především proto, aby se dobře napili a najedli bez většího zájmu o podstatu věci. Můžeme se tedy ptát, nakolik se v tom liší od zástupů, které následovaly Ježíše.
Za Ježíšem přicházely davy lidí, kteří viděli znamení, jak uzdravoval nemocné. Ježíš vystoupil na horu, aby je učil a předával jim slovo Boží. Ale předtím se obrátil na Filipa a položil mu otázku: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“
Co jiného může člověka napadnout, než totéž, na co pomyslel Filip, že nakoupit jídlo pro tolik lidí, naprosto přesahuje možnosti učedníků. Ani Ondřejův nápad rozdělit se o 5 chlebů a 2 ryby by situaci evidentně nevyřešil. Ale Ježíš je tím zkoušel.
Nasycení zástupů může připomínat úspěšnou akci s bohatým občerstvením. Celá scéna však neměla evokovat ráj na zemi, kde si každý dopřává, co hrdlo ráčí. Ale putování pouští. Nebo období hladu jaké zažil Elíša. Každodenní ohrožení, nedostatek a nepohodlí. Tedy pravý opak ráje.
Hospodin na poušti udržoval svůj lid při životě křepelkami a manou. Říká se jí nebeský chléb, protože byla darem z nebe, darem od Boha. Chléb a ryba, které Ježíš předložil zástupu, byli tím nejobyčejnějším jídlem chudých. Žádná delikatesa, která by polechtala chuťové pohárky, ale pokrm nezbytný pro zachování života.
Když Ježíš rozesadil příchozí po zemi, neměli si připadat jako na pikniku, kde se z chladícího boxu vytahuje jedno šampaňské za druhým. Ale jako poutníci, kteří nemají střechu nad hlavou, ani vlastní stůl, který by si mohli prostřít. Jen holou zem a trávu místo ubrusu.
Příběh o nasycení tedy není reklamou, která má upoutat pozornost k Ježíšovi. Ani návodem, jak odstranit hlad a bídu ze světa. Ale upozorňuje, abychom rozeznávali a všímali si toho, co je podstatné. V Bibli a v každodenním životě. Abychom se nenechali oslnit nepodstatným, které vypadá lákavě, ani odradit od podstatného, které působí náročně nebo naopak příliš obyčejně.
Tento příběh také ukazuje, že večeře Páně pro nás nemá být zvláštní pochoutkou, kterou si dopřáváme jen při výjimečných příležitostech. Ale ani pilulkou, jejímž požitím se vyléčí všechny neduhy světa.
Při večeři Páně jsme hosty Ježíše Krista, který nás sytí svou láskou k věčnému životu. A tato Boží láska je nevyčerpatelná. Stačí, když ochutnáme, aby ji mohli skrze nás okusit i ostatní.
Kéž se i na nás naplní výzva apoštolova: Aby Kristus skrze víru přebýval v našich srdcích, a tak abychom zakořeněni a zakotveni v lásce se všemi bratřími poznali Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dali se prostoupit vší plností Boží.