Iz 51,1-6; Ř 12,1-8; Mt 16,13-20
Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. (Ř 12, 1-8)
“ Za koho mne pokládáte vy?“ Zeptal se Ježíš apoštolů a Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“
Apoštol Petr se přiznává k Ježíšovi a jeho cestě. Vyznává, že pro něho je na prvním místě Boží Syn, kterému důvěřuje víc než komukoli z lidí. Odevzdává mu své srdce a život a svěřuje se do jeho ochrany. Protože věří, že Bůh je nad jakýmkoli panovníkem a Boží království nad všemi vládami světa… Takové vyznání nemohlo pocházet jen z jeho hlavy. Ale také ze srdce a z duše naplněné Duchem Božím.
První křesťané předávali vyznání víry katechumenům při křtu jako společně střežené tajemství. My je dnes nechápeme jako tajné. Přesto je svátost křtu ponořením do tajemství života víry. To, co předáváme, je Petrovo vyznání v podobě živé víry. Je to víra, na které se dá stavět život, jako se dům staví na stabilním základu.
Víra je klíčem k různým tajemstvím života. Otevírá je a odkrývá jejich smysl. Vírou poznáváme, kdo a jaký je Bůh. A kdo jsme a máme být my…