Postní doba

V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. Vtom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ A hned ho Duch vyvedl na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali. Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Marek 1,9-15

Popeleční středa zahajuje 40ti denní období půstu jako přípravu na velikonoční svátky. Začíná zkouškou, kterou musel Ježíš podstoupit hned po přijetí křtu. Ježíš v pustině strádal na těle i na duchu, ale nepodlehl pokušení zkoušku si ulehčit. Připravoval se na podobnou situaci, která se později odehrála v Getsemanech a na Golgotě. Ježíš zakusil jaké je to být bez Boha. Pocítil nedostatek na všech úrovních lidského bytí. A poznal, jak snadno by člověk zaplnil prázdné místo v žaludku, v mysli a především ve svém srdci náhražkami, které se zabydlí v lidském životě a učiní z něj náhražku života skutečného.

Ježíš se vyrovnal s těžkými zkouškami modlitbou. Uchýlil se do ústraní, aby rozmlouval s Bohem a čekal na znamení. Postní doba je zvláštní příležitostí k modlitbě. V modlitbě hledáme Boží vůli pro svůj život a harmonii s celým stvořením. „Modlitbou se člověk umisťuje do řádu Věčnosti. Je usilovnou snahou a prací na sobě samém, na úpravě své vůle, svého nitra, své duše.“ (Karel Farský)

 V postní době odkládáme a zříkáme se dobrého, abychom se učili skromnosti, a špatného, které nám ubližuje. Obojí odevzdáváme v modlitbě Bohu jako pokání. Není však cílem pokání zkoumat jen sama sebe. Ale dozvědět se mnohem víc o Bohu. Pozvat ho znovu do svého života, aby utišil žízeň a hlad a naplnil naši touhu po lásce, pokoji a radosti.

Ježíš odešel do pustiny po křtu. Při křtu ho Bůh nazval svým Synem.  A tak znovu posílil jejich vzájemné pouto. Ježíš byl tedy vybaven, posílen pro zápas se zlem. Dovedl rozpoznat, co nabízí a dává Bůh, a co jen slibuje ďábel.

Při křtu se i my stáváme Božími dětmi. Viditelně se k Bohu přihlašujeme a on k nám. Bůh nám při křtu všechny minulé i budoucí hříchy v Kristu odpustil. Aby nás zachránil a daroval nám nový život. Od té chvíle je Bůh na naší straně. Zůstávejme tedy i my na straně Boží a Kristově.

Zjevení Páně (Epifanie)

Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka. Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život. Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocenná. Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Amen, amen.                        Žalm 72,11-14.19

Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“ Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země. Matouš 2,1-12