Modlitba se vzpomenutím na 27 popravených na Staroměstském náměstí

Bože, všemohoucí Otče,

jenž jsi vládce světa, spravedlivý soudce a dovršitel dějin, před tebou v modlitbě myslíme na popravené na Staroměstském náměstí v Praze dne 21. června roku 1621.

Děkujeme ti za tyto svědky, kteří byli ochotni pro tvou slávu a pravdu snášet protivenství, soužení i smrt.

Položili své životy pro náboženskou svobodu a dobro vlasti a odcházeli z tohoto světa s vírou, že jsi jim v Kristu odpustil všechny jejich hříchy a svěřili své životy tobě.

Někteří z nich doufali v milost, které se jim však od vládců v tomto světě nedostalo, ale u tebe ji mohl nalézt v plnosti, neboť ty jsi milostivý a plný slitování.

Myslíme i na ty, kteří zakusili pronásledování a vyhnanství z důvodu svého politického a náboženského přesvědčení.

Chraň nás od nenávisti, pomstychtivosti a krutosti. Dávej nám schopnost v Ježíšově lásce dokázat odpouštět i nepřátelům.

Dopřej mír a dobro naší vlasti i celému světu.

Veď lid víry k vzájemné snášenlivosti a jednotě, aby tvé jméno bylo v úctě u všech národů.

Ať tvé království lásky a pokoje se projevuje mezi námi!

Amen.

Červen L.P. 2021 T. B.

Samočinný růst

Ez17,22-24 2Kor 5,6-10.14-17 Mk 4,26-34

V souvislosti s elektronickou registrací k očkování se mnozí setkali s tzv automatickou odpovědí, e-mailem nebo textovou zprávou, na kterou nelze reagovat, ptát se, či odpovídat, protože je generována automaticky. Od „robota“, který nám zaslal kód či datum se víc nedozvíme a o ničem ho nepřesvědčíme ani za použití všech dostupných asertivních metod. Prostě to nejde. Výhodou ale je, že pracuje pořád, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Můžeme se registrovat v půl 4. ráno a automatická odpověď dorazí stejně svižně jako v kteroukoli jinou denní dobu.

V tom je zdánlivá podoba umělé inteligence s Božím královstvím, které Ježíš přirovnává k samočinně rostoucímu semeni. Ať člověk spí či bdí, ve dne nebo v noci, semeno vzchází a roste a on ani neví jak. Země plodí sama od sebe, doslova automaticky.

Země automaticky plodí, semeno automaticky roste… zní to jako rajská hudba. A není vlastně takové „automatické blaho“ samou podstatou ráje, a tedy Božího království? Není snad pravdou, že v ráji se chléb, ani jiná potravina nedobývá v potu tváře, protože kam oko dohlédne, roste bujné stromoví s plody lákavými k jídlu? Stačí jen utrhnout a ochutnat. A právě tak stačí jen počkat než obilí dozraje a hospodář se ani kdovíjak nenamáhá se sklizní. Jen pošle srp, který automaticky požne zralé klasy.

Pokud by takové automatické procesy byly tím, co nás přibližuje k Božímu království, měli bychom dobře našlápnuto. Automatické pračky, automatické světlo automatické schody, automatické zavírání dveří. Stačí přidat už jen automatickou slušnost, automatickou poctivost, pracovitost, laskavost, a samozřejmě automatickou víru.

Jak by bylo na světě krásně, kdyby to všechno fungovalo automaticky. Všichni bychom se na sebe automaticky usmívali a byli automaticky šťastní. Nebo snad ne? Znamená snad Ježíšovo podobenství o samočinně rostoucím semeni něco jiného?

Prof. Heller vidí na pozadí řeckého slova automatos, hebrejský pojem, který se vyskytuje např. v Lv 25,5 a týká se sedmého léta odpočinutí. Milostivé léto bylo připomínkou rajského stavu a zároveň předjímkou budoucího mesiášského věku, kdy se tento rajský stav opět navrátí. V tomto roce Izraelci neměli orat ani sít a živit se jen z toho, co se samo od sebe zrodí. Byli vlastně odkázáni na to, co vyroste bez jejich zásahu a přičinění.

Tedy žádné automaticky vygenerované blaho a štěstí. Spíš jeden velký otazník nad budoucností, kterou nemáme ve svých rukou a nemůžeme ji ovlivnit. Bible nazývá takový rok rokem milostivým. Je to rok, který určil Bůh pro sebe a pro člověka, jako sedmý den odpočinutí. Aby nás vysvobodil od automatického spoléhání na své vlastní schopnosti a na automatický chod světa podle našich pravidel. A my žili jen z víry, a ne z toho, co vidíme (2K5,7)

Samočinný růst není automatickým procesem, ale projevem působení Boží milosti, která je přítomná u zrodu života na zemi a celého stvoření. Bůh vdechuje život každé živé duši a stále tvoří něco nového. Buduje Boží království krůček po krůčku. Den za dnem. Nemůžeme však vidět, jak roste, stejně jako nevidíme, jak klíčí semeno v zemi.

Ježíš přirovnává Boží království k zrnku hořčice, které je ze všech nejmenší, ale vyroste z něho mohutná rostlina. Boží skryté působení, které vypadá tajemně, je vlastně projevem skromnosti.

Ani skromní lidé nejsou příliš vidět. Ale zanechávají po sobě pole osetá Božím slovem a bohatou úrodu.

Velkolepé dílo Boží spásy začíná velmi skromně. Všímejme si tedy drobností a věnujme se třeba i nenápadné službě. Pak snad ani nás Bůh nepřehlédne až bude vybírat ratolest a snítku, kterou by vysadil ve svém království.