8. 1. v 15 hodin se uskuteční bohoslužba ke 102. výročí církve v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Kázáním poslouží biskup olomoucký Mgr. Tomáš Chytil.
Mezi Církví československou husitskou a historickým husitstvím není přímá institucionální návaznost. Přívlastek – husitská – je pojmem, charakterizujícím kořeny její teologie. Počátky Církve československé husitské je třeba vidět též v kontextu širšího úsilí křesťanů o dosažení reforem života církevního společenství v proměnlivých podmínkách moderní doby. Vzniku Církve československé husitské připravoval cestu český reformní katolicismus, počínaje činností osvícenských a obrozeneckých kněží, a memorandem, předaným v Římě jménem části českého duchovenstva v létě roku 1919 papeži Benediktu XV., konče. Pokusy o dosažení reformy v náboženské oblasti však byly v té době v rámci stávajících církevních struktur neúspěšné. Kolem kněze ThDr. Karla Farského, vůdčí osobnosti reformistů, se proto shromáždilo radikální křídlo kněží z Jednoty katolického duchovenstva – sdružení Ohnisko, které se následně změnilo v Klub reformních kněží.
8. 1. 1920 se uskutečnil valný sjezd Klubu reformních kněží v Praze na Smíchově. Vznik nové církve byl vyhlášen provoláním „Národu československému“ datovaným 10. ledna, které bylo veřejně čteno při bohoslužbách 11. ledna roku 1920 v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze.
Za bezprostřední podnět, vedoucí k zahájení činnosti nové církve, je možno považovat nebývalý ohlas věřících na půlnoční mši, konanou katolickými reformními kněžími o vánocích roku 1919, krátce po vzniku Československé republiky, v českém jazyce, tedy ne latinsky, jak bylo ještě v té době předepsáno.
V odlišném historickém rámci, v první třetině 20. století, oživila nová církev základní principy středověkého husitského bohosloví v takové podobě, jakou zprostředkovalo české národní obrození katolickým reformistům, ovlivněným modernistickým hnutím, tedy myšlenkovým směrem, který byl odmítnut tehdejší oficiální církevní doktrínou. Základní teologická linie tu vycházela právě z reformační bohoslužebné tradice, v níž prožívání společenství svátosti večeře Páně úzce souviselo s hlásáním evangelia v rodném jazyce. Dalšími prioritami nové církve bylo zejména uplatňování zásady svobody přesvědčení, spoluúčast laiků na řízení církve a zdobrovolnění kněžského celibátu. Dne 15. září roku 1920 získala nová církev státní schválení pod názvem Církev československá. Charakteristiku – husitská – přijala oficiálně na počátku 70. let minulého století.
www.ccsh.cz