První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. Oba učedníci se pak vrátili domů. Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš? “ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘. Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“ Jan 20,1-18
Marie se brzy ráno, ještě za šera, vydala k místu, kde byl Ježíš pohřben. A našla hrob prázdný. Petr a Jan stejně jako Marie uviděli skalní jeskyni, do které se ukládali zesnulí. Z jejího vchodu byl odstraněn kámen, který ho uzavíral. Uvnitř zůstala jen pečlivě složená plátna, kterými byl ovázáno Ježíšovo tělo.
Hrob vypadal jako pečlivě uklizená ložnice, kterou někdo opustí – nikoli ve spěchu a zmatku, ale s naprostým klidem. Každou věc uloží na své místo, všechno urovná, uklidí…. Jakoby věděl, že hned brzy ráno ještě za tmy přijde návštěva.
Marie, Petr a Jan přišli ke skalní jeskyni, zvláštním způsobem k návštěvníkům přívětivé, otevřené a připravené na jejich příchod.
Křesťanská víra přináší mimořádné poselství. Jsme vítáni a vše je pro nás připraveno. V životě i ve smrti. Ať je člověk ukládán do kolébky nebo do hrobu, je očekáván a přívětivě přijímán. Bůh nás očekává a je připraven nás přijmout do nového života, který se ve víře začíná už na tomto světě. Vzkříšením Ježíše Krista. Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Kde nebylo nic, povstal nový život.
Velikonoční neděle, vrhá nové světlo na náš život. Vzkříšený Kristus přináší světlo do našeho života, ve kterém vidíme, co je běžně zraku nepřístupné. Že život nemusí být koloběhem zrození a umírání. Ale cestou ze tmy ke světlu.